<!-- --><style type="text/css">@import url(https://www.blogger.com/static/v1/v-css/navbar/3334278262-classic.css); div.b-mobile {display:none;} </style> </head> <body><script type="text/javascript"> function setAttributeOnload(object, attribute, val) { if(window.addEventListener) { window.addEventListener('load', function(){ object[attribute] = val; }, false); } else { window.attachEvent('onload', function(){ object[attribute] = val; }); } } </script> <div id="navbar-iframe-container"></div> <script type="text/javascript" src="https://apis.google.com/js/plusone.js"></script> <script type="text/javascript"> gapi.load("gapi.iframes:gapi.iframes.style.bubble", function() { if (gapi.iframes && gapi.iframes.getContext) { gapi.iframes.getContext().openChild({ url: 'https://www.blogger.com/navbar.g?targetBlogID\x3d8616875583090393204\x26blogName\x3dthree+inches+above+the+floor\x26publishMode\x3dPUBLISH_MODE_BLOGSPOT\x26navbarType\x3dBLUE\x26layoutType\x3dCLASSIC\x26searchRoot\x3dhttp://mcqueenism.blogspot.com/search\x26blogLocale\x3den\x26v\x3d2\x26homepageUrl\x3dhttp://mcqueenism.blogspot.com/\x26vt\x3d3316922045213802273', where: document.getElementById("navbar-iframe-container"), id: "navbar-iframe" }); } }); </script>



entriesaboutchatlinks

Monday, November 8, 2010
Ženy II. @ 4:02 PM

Minule jsem osvětlila své již bývalé vztahy s manželem i milencem, které jsem vlastně ukončila
útěkem do Londýna. Seděla jsem v letištní kavárně a pozorovala okolí. Většinou se o něj nijak zvlášť
nezajímám, ale tam jsem pozorováním strávila věčnost. Kdybych vyškrtla pár turistů s letáky v ruce,
kteří nevědomě vypadali jak kreténi, když se bezmocně rozhlíželi kolem a roztěkaně se ptali na směr, byla
by ta scenérie jako z amerického filmu s happyendem. Stovky zamilovaně vypadajících párů, manželé a rodiny.
Vzpomínám si, 5 dětí, 10 kufrů, a 2 rodiče na pokraji zhroucení,
kteří dětem snaživě odpovídali na všechny otázky a popřípadě je profackovali. Pořád na nich ale byla
vidět pospolitost a určitý respekt.
Zvedla jsem letenku a podívala se na ní. Dělám správnou věc? Neměla jsem tu otázku ráda.
Moc mě omezovala. Kdykoli jsem nad ní přemýšlela, raději jsem vše zavrhla a ukončila abych si nenadělala
problémy. Zapomněla jsem na ní a přiblížila se k odletové hale.

V Londýně byla zima. Ale líbilo se mi tam. Shon, spěch, avšak menší, než na jaký jsem byla zvyklá
z New Yorku. A všude britský přízvuk. Smála jsem se, oblékla jsem si trenchcoat a přivolala si taxík.
Taxikář mě dovezl k hotelu. Poslední volný pokoj. Lehla jsem si a spala jsem. Chtěla jsem se z toho všeho vyspat a zapomenout. Bohužel mi v tom bránil
snubní prsten a práce. V tu chvíli mi to ale bylo jedno, prostě jsem spala.

Vzbudilo mě zaklepání. Šla jsem otevřít, u dveří stál roztomilý muž a několikrát se mě ptal na moji objednávku.
Když jsem se konečně zorientovala, poprosila jsem o panini se šunkou a černou kávu.

Hotel měl skvělý výhled na jednu z tepen Londýna. Zapálila jsem si britskou cigaretu, pila britskou kávu a zaujatě
jsem pozorovala uspěchané Londýňany. Napadlo mě, co asi dělá Darren. A Pete.
Ani jeden se mi neozval. Nechci mlžit, měla jsem v BlackBerry asi tak 200 rozepsaných zpráv,
ale žádnou jsem neodeslala, protože jsem si to vždy rozmyslela s tím, že já se prosit nebudu.
Rozhodla jsem se obejít místní obchody a na cestu jsem si objednala ještě jedno mozzarellové panini.
Stejně tu nikdo neví, jakou mám konfekční velikost.